Oživení mizejících druhů kódem

Ina Dubava se ve své diplomové práci (na FUD UJEP) zaměřila na naléhavé environmentální téma – vymírání rostlinných druhů v českém prostředí. Místo tradiční ilustrace nebo fotografie se však vydala cestou creative codingu (kreativního kódování).

Creative coding je technika, která umožňuje vytvářet vizuální díla, animace nebo interaktivní grafiku pomocí programového kódu (často v platformě Processing.org).

Ina Dubava propojila vizuální komunikaci s programováním, aby vytvořila sérii motion plakátů. Každý plakát vizuálně reflektuje a uchovává jeden z ohrožených druhů rostlin (celkem jich vybrala šest) a poukazuje na jeho míru ohrožení.

Proč „Digitální zahrada“?

Designérka vidí paralelu mezi přírodou a programováním: obojí je nekonečné a živé, neustále se vyvíjí a reaguje na změny.

• Metafora uchování: Stejně jako živý organismus reaguje na změny ve svém prostředí, i kód v tomto projektu virtuálně uchovává rostliny jako odpověď na jejich vymírání v reálném světě.
• Vizuální jazyk a symbolika: Využitím algoritmických vizualizací, které simulují růst a přizpůsobivost kódu, vytvořila Ina Dubava svébytnou virtuální botanickou zahradu.
• Osvěta a přesah: Projekt slouží jako účinný nástroj environmentální osvěty, upozorňuje na problém mizejících druhů a ukazuje, že digitální technologie mohou nabídnout alternativní a silně vizuální způsob, jak citlivá témata komunikovat.

Projekt Iny Dubavy je inspirativním příkladem toho, jak lze moderní grafický design a digitální umění využít k řešení aktuálních společenských a ekologických výzev. Otevírá diskuzi o tom, jak můžeme pomocí nových technologií uchovat to, co je v reálném světě křehké a ohrožené.

Ohrožené druhy rostlin v Digitální zahradě

Projekt „Digitální zahrada ohrožených druhů rostlin v České republice“ se zaměřil na zpracování mizejících druhů rostlin.

Ina Dubava vybrala celkem šest druhů rostlin a zpracovala je do šesti motion plakátů, které reflektují tři stupně ohrožení. Z kontextu jsou explicitně jmenovány tyto druhy, které byly součástí projektu:

1. Pérovník pštrosí
2. Rosnatka okrouhlolistá
3. Zvonek okrouhlolistý

Jak se Ina Dubava naučila programovat

Ina Dubava pro svůj projekt využila techniku nazvanou creative coding (kreativní kódování) v programu Processing.org. Cílem bylo vytvořit vizuály výhradně pomocí kódu, bez použití standardních nástrojů jako je např. After Effects.

Osvojení programování byl pro ni součástí její diplomové práce a jednalo se o velký experiment:

• První zkušenost: Uvedla, že se v podstatě jednalo o její první zkušenost s programováním.
• Intenzivní studium: První část diplomové práce věnovala výzkumu a snažila se intenzivně ponořit do studia kódování.
• Časový rámec: Cílem bylo zjistit, zda se dá programování osvojit a vytvořit smysluplný projekt za přibližně čtyři měsíce.

Designérka vidí paralelu mezi kódem a přírodou: Programový kód vnímá jako živý organismus, který roste a vyvíjí se v digitálním prostoru, podobně jako rostliny, které se přizpůsobují a mění v čase.

Náhledové foto: Instagram Iny Dubava 

Virtuální přítelkyně: Mýty vs. Realita

Jedním z nejočekávanějších a nejdiskutovanějších snímků je dokument „Virtuální přítelkyně“ od režisérky Barbory Chalupové. Jméno vám může být povědomé; Chalupová se podílela na kontroverzním a oceňovaném dokumentu V síti o zneužívání dětí online. Tentokrát se vydala do světa placeného erotického obsahu, který láká tisíce mužů i žen.

Ačkoli by se mohlo zdát, že jde o senzacechtivou sondu do prostředí rychlého zbohatnutí a snadné erotiky, opak je pravdou. Dokument se zaměřuje na tři protagonistky, které na platformě OnlyFans tvoří obsah, a ukazuje překvapivě lidský a komplexní pohled.

Tvrdá práce a emoce místo luxusu

Dokument Barbory Chalupové citlivě rozbíjí zažité mýty:

• Mýtus rychlého zbohatnutí: Film odhaluje, že práce na OnlyFans je často tvrdý byznys, který vyžaduje neustálou aktivitu, marketingové dovednosti, psychickou odolnost a jasnou strategii. Protagonistky se v podstatě stávají podnikatelkami ve velmi specifickém a náročném oboru.
• Mýtus čistě erotické zábavy: To nejdůležitější, co snímek předkládá, je fakt, že úspěch na OnlyFans nestojí jen na ukazování nahoty. Často jde o prodej intimity, pozornosti a pocitu blízkosti. Mnozí platící uživatelé, a jsou jich miliony, nehledají jen vizuální uspokojení, ale především náhradu za skutečný lidský kontakt. V jedné scéně dokonce zazní, že tvůrkyně působí jako „terapeutka, akorát je u toho nahá“.

„Pro ty muže jsem vlastně terapeutkou, akorát jsem u toho nahá,“ říká jedna z protagonistek. A v tom je možná to největší poodhalené tajemství platformy: uspokojuje potřebu blízkosti a autentického spojení, kterou známe všichni – jen v digitálním, transakčním rámci.

Dokument s mimořádnou citlivostí sleduje, jak se hranice mezi osobním a pracovním životem stírají, jak se s touto prací vyrovnávají partneři a rodiny tvůrkyň, a jak se celkově proměňuje naše vnímání intimity v digitálním věku.

Proč se na to podívat?

Pokud vás zajímá, jak digitální svět ovlivňuje naše vztahy, intimitu a jaké skryté motivace stojí za globálními fenomény, je Virtuální přítelkyně povinnou zastávkou. Je to sice o OnlyFans, ale mnohem více je to o lidské samotě a hledání kontaktu. A to je téma, které se dotýká nás všech.

Nezapomeňte: Máte čas jen do 16. listopadu! Ponořte se do online festivalu a získejte unikátní vhled za oponu kontroverzní platformy.

Proč je tato zpráva tak významná? Krajina Soutoku je totiž naprosto unikátní! Představte si rozsáhlé lužní lesy protkané spletí vodních kanálů, tajemných slepých ramen a klidných tůní. Je to místo, kde se život hemží na každém kroku a kde můžete na vlastní oči spatřit vzácné druhy rostlin a živočichů, které jinde v republice nenajdete.

Vyhlášení CHKO je klíčovým krokem k ochraně tohoto křehkého ekosystému. Znamená to přísnější režim pro zachování přírodních hodnot, omezení činností, které by mohly krajinu poškodit, a zároveň podporu udržitelného cestovního ruchu. Můžeme se těšit na to, že tato perla jižní Moravy zůstane zachována pro budoucí generace ve své nedotčené kráse.

Pro návštěvníky se otevírá jedinečná příležitost prozkoumat tuto divokou a romantickou krajinu. Ať už pěšky, na kole, nebo dokonce na lodi, CHKO Soutok nabízí nespočet zážitků pro každého, kdo touží po kontaktu s nedotčenou přírodou. Připravte se na pozorování vzácných ptáků, tichou plavbu po vodních tocích a dechberoucí scenérie, které vás přenesou do jiného světa.

Tato nová chráněná oblast je důkazem, že si čím dál více uvědomujeme hodnotu našeho přírodního bohatství a snažíme se ho aktivně chránit. CHKO Soutok je tak nejen krásným místem, ale i symbolem odpovědného přístupu k životnímu prostředí.

 CHKO Soutok, přezdívaná Moravská Amazonie, je nejnovější chráněná krajinná oblast v Česku — vyhlášena byla 1. července 2025. Rozkládá se na ploše 125 km² v nejjižnější části Moravy, kde se stékají řeky Morava a Dyje.

Co dělá tuto oblast výjimečnou

• Největší komplex lužních lesů ve střední Evropě – sítě slepých ramen, mokřadů, tůní a zaplavovaných luk
• Domov stovek druhů – včetně orla královského, čolka dunajského, kožojeda moravského (nově objevený druh brouka) a 80 % původních druhů ryb
• Staroduby – mohutné duby staré až 400 let, které jsou symbolem oblasti

Ochrana a význam

• Součást sítě Natura 2000, biosférické rezervace Dolní Morava (UNESCO) a Ramsarské úmluvy o ochraně mokřadů
• Obsahuje 11 maloplošných chráněných území a 5 evropsky významných lokalit

Co tu můžeš zažít

• Cyklovýlety a pěší túry lužními lesy a podél řek
• Pozorování ptáků a hmyzu – ideální pro ornitology a milovníky přírody
• Kulturní památky – archeologické naleziště v Mikulčicích, zámek Pohansko, Lednicko-valtický areál

Výzvy a péče o krajinu

• Oblast čelí dopadům klimatické změny – snaha o obnovu přirozeného vodního režimu a jarních záplav
• Omezení pro motorová vozidla a hospodaření – kvůli ochraně biotopů

Je to fascinující místo, kde se příroda a historie prolínají v jeden živoucí celek. Chceš tip na konkrétní výlet nebo místo, které tam stojí za to navštívit?

Koloběh života v umění

Výstava PULSE OF SAMSARA není jen přehlídkou krásných děl. Je to hluboká sonda do cyklického rytmu života, který připomíná buddhistickou samsáru – věčný koloběh zrození, smrti a znovuzrození. V reakci na současné environmentální a společenské krize nabízejí autoři citlivý a zpomalený přístup. Jejich tvorba je cestou k uvědomění, péči a odpovědnosti vůči světu okolo nás i v nás.

Skrze materiály jako jsou geotextilie, hlína, plátno a další organické formy zkoumají tři odlišné autorské přístupy téma paměti, proměny a našeho vztahu k materiálnímu světu.

Tři tváře, tři pohledy

Ačkoliv každý z umělců přistupuje k tématu po svém, jejich díla se na výstavě setkávají ve fascinující symbióze.

Miroslava Klesalová: Paměť vtisknutá do krajiny Jak hluboko je historie krajiny vtisknutá do nás samých? Na tuto otázku hledá odpověď Miroslava Klesalová. Ve své tvorbě se dotýká osobní paměti a zkoumá, jakým způsobem se člověk vztahuje ke svému domovu. Klíčovým momentem je pro ni proces kolektivizace zemědělství v 50. letech, který dramaticky proměnil nejen krajinu, ale i sociální vazby v jejím rodném Pošumaví. Její díla jsou tichou, ale silnou výpovědí o kořenech a jejich vytrhávání.

Blanka Němcová: Cesta ohněm a hlínou Příběh Blanky Němcové je jako z románu. Ačkoliv je úspěšnou specialistkou ve farmacii, před deseti lety v sobě objevila spalující touhu tvořit. Vydala se na „cestu ohněm“ a propadla kouzlu keramiky. Její organické sochy a objekty vznikají intuitivním modelováním a nesou v sobě otisk dvou milovaných míst – Českého středohoří a středomořského pobřeží jižní Francie. Její tvorba je důkazem, že pro opravdovou vášeň není nikdy pozdě.

Lukáš Šmejkal: Syntéza nebe a země Umělecký výzkum Lukáše Šmejkala nese název Syntéza obzoru. Zní to tajemně? V praxi jde o fascinující propojování krajiny, lidské figury a tváře do jednoho komplexního celku. Jeho obrazy a instalace zkoumají napětí mezi nebem a zemí, mezi historickými pohledy na přírodu a naší současnou realitou. Jeho práce vás donutí přemýšlet o tom, jak vnímáme svět a jaké je naše místo v něm.

Nenechte si ujít!

Srdečně vás zveme na slavnostní zahájení, kde se budete moci osobně setkat s autory a ponořit se do jejich jedinečných světů.

• Co: Vernisáž výstavy PULSE OF SAMSARA
• Kdy: Čtvrtek 3. července 2025, od 18:00
• Kde: THE DESIGN, Havelská 14, Praha 1

Přijďte se na chvíli zastavit a nechat na sebe působit pulz života, umění a přírody. Těšíme se na vás!

Na 59. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary (KVIFF), který proběhne od 4. do 12. července 2025, se o Křišťálový glóbus v hlavní soutěži utkají následující filmy:

České snímky v hlavní soutěži

1. Sbormistr – drama inspirované skutečnými kauzami sexuálního zneužívání, režírované Ondřejem Provazníkem.
2. Raději zešílet v divočině – dokument Mira Rema o lidech, kteří se rozhodli žít jako novodobí poustevníci[1].

 Mezinárodní výběr

Festival nabídne široké spektrum témat a lokací:

• Ruská agrese na Ukrajině
• Zakázaná láska
• Rodinné vztahy
• Dějištěm filmů jsou například Afghánistán, Colorado nebo Lisabon [2].

Sekce Proxima

V této sekci zaměřené na debuty a inovativní formy se představí:

• Na druhé straně léta – poetická studie dospívání od Vojtěcha Strakatého.
• Neplacené volno – dokument o vyhoření od slovenské režisérky Pauly Ďurinové.

Porota hlavní soutěže

• Nicolás Celis (mexický producent, např. Roma)
• Babak Jalali (íránsko-britský režisér)
• Jessica Kiang (filmová kritička)
• Jiří Mádl (český herec a režisér)
• Tuva Novotny (skandinávská herečka)[1]

Datum 29. dubna nebylo vybráno náhodou. Připomíná narození Jeana-Georgese Noverrea (1727–1810), významného francouzského tanečníka a baletního mistra, považovaného za tvůrce moderního baletu. Jeho vizionářské myšlenky o tanečním dramatu a expresivitě pohybu dodnes inspirují tanečníky a choreografy po celém světě.

Tanec v sobě ukrývá neuvěřitelnou škálu podob a forem. Od klasického baletu s jeho precizními technikami a éterickou lehkostí, přes vášnivé flamenco plné rytmu a emocí, až po moderní tanec, který boří konvence a hledá nové způsoby vyjádření. Každý styl vypráví svůj vlastní příběh, nese v sobě kulturní dědictví a nabízí jedinečný způsob, jak prožívat a sdílet lidské emoce.

Mezinárodní den tance je příležitostí nejen k oslavě profesionálních tanečníků a uměleckých souborů. Je to den, kdy bychom si měli připomenout, že tanec je přístupný všem. Ať už se jedná o spontánní radostné poskakování dětí, společenské tance, které propojují lidi, nebo terapeutické využití tance pro fyzickou a duševní pohodu, pohyb má v našich životech nezastupitelné místo.

V dnešní uspěchané době, kdy často zapomínáme naslouchat svému tělu, nám tanec nabízí možnost zpomalit, procítit rytmus a vyjádřit se beze slov. Je to forma meditace v pohybu, která uvolňuje napětí, posiluje sebevědomí a přináší radost.

Oslavme tedy Mezinárodní den tance tím, že si pustíme oblíbenou hudbu a necháme se unést rytmem. Možná si vzpomeneme na hodiny tance z dětství, možná objevíme nový taneční styl, nebo se jen s radostí pohoupeme v rytmu. Důležité je uvědomit si sílu a krásu tance, která obohacuje náš život a spojuje nás napříč kontinenty. Nechť žije tanec!

Slovo „pneuma“, evokující dech, ducha či esenci života, se v kontextu výstavy snoubí s „alchymií“ – starobylým učením o transmutaci látek a hledání skryté podstaty. A právě tento magický proces přeměny se stává klíčem k pochopení děl obou umělců.

Paula Benčaťová ve své práci s keramikou oživuje hmatatelnou hmotu efemérním dechem okamžiku. Její objekty nesou stopy spontánních gest, kreseb a maleb, které zachycují nejen samotný akt tvorby, ale i symbolickou cestu od počátečního chaosu k dosažení harmonie. V jejích plastikách se hlína stává záznamem plynutí času, prožitých emocí a vnitřního napětí. Každý kousek je unikátním výsledkem chemických procesů, v nichž materiál absorbuje energii uměleckého záměru a zároveň si uchovává svou vlastní nezaměnitelnou identitu. Benčaťová tak skrze křehkou krásu keramiky zkoumá dynamiku mezi formou a jejím obsahem.

Naproti tomu David Krňanský se ve své malířské a objektové tvorbě pohybuje na pomezí abstraktního vyjádření a srozumitelné znakové komunikace. Experimentuje s hranicemi tradiční malby, kdy se linie a tvary vystupující z plátna stávají samostatnými objekty. Jeho kompozice pracují s jemným vrstvením barevných odstínů a precizní geometrií. Na první pohled možná monotónní barevnost a minimalistická forma slouží jako médium oscilující mezi racionálním řádem a svobodnou expresí, mezi jasnou strukturou a impulzivním gestem. Krňanský tak diváka nutí k hlubšímu vnímání subtilních nuancí a skrytých významů.

Výstava Pneuma Alchemy v galerii The Design tak vytváří fascinující prostor pro dialog mezi dvěma odlišnými, a přesto vnitřně rezonujícími uměleckými přístupy. Stává se platformou, kde se umění proměňuje v nástroj transformace – nejen pro samotný materiál, ale i pro vnímání samotného diváka. V této neustálé proměně se zrcadlí i širší otázky o proměnlivosti identity v naší současné době, kdy se hranice mezi stálostí a neustálou změnou, mezi objektivní realitou a její subjektivní konstrukcí stávají stále méně zřetelné. Spojení tvorby Benčaťové a Krňanského tak otevírá podnětné úvahy o podstatě hmoty, identity a duchovního přesahu umělecké tvorby, neustále oscilující mezi pevným a proměnlivým, mezi naší minulostí a nejistou budoucností. Nenechte si ujít tuto jedinečnou výstavu, která slibuje hluboký a inspirativní zážitek.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený THE DESIGN (@the____design____)

V roce 1922 učinil britský archeolog Howard Carter jeden z největších objevů v dějinách archeologie – hrobku faraona Tutanchamona. Tento objev byl významný nejen pro své bohatství, ale i pro fakt, že se jednalo o první faraonovu hrobku, která byla v Egyptě nalezena od dob Tutanchamona.

Nyní, po více než sto letech, se zdá, že se historie opakuje. V Egyptě byla nalezena hrobka krále Thutmose II, což je první faraonova hrobka objevená od dob Tutanchamona. Thutmose II vládl v Egyptě přibližně v letech 1493-1479 př. n. l. a jeho hrobka se nachází v Údolí králů, kde jsou pohřbeni i další významní faraoni.

Objev hrobky krále Thutmose II je významný hned z několika důvodů. Zaprvé, jedná se o první faraonovu hrobku, která byla v Egyptě nalezena od dob Tutanchamona. Zadruhé, hrobka se nachází v Údolí králů, kde jsou pohřbeni i další významní faraoni. Zatřetí, hrobka by mohla obsahovat cenné informace o životě a vládě Thutmose II.

Objev hrobky krále Thutmose II je velkou událostí pro archeology i pro milovníky historie. Doufejme, že tento objev přinese nové poznatky o starověkém Egyptě a jeho kultuře.

Zde je několik zajímavostí o králi Thutmose II:

• Thutmose II byl jedním z nejmocnějších faraonů 18. dynastie.
• Thutmose II vládl v Egyptě přibližně v letech 1493-1479 př. n. l.
• Thutmose II byl ženatý se svou nevlastní sestrou Hatšepsut.
• Thutmose II zemřel za nejasných okolností a jeho nástupcem se stala Hatšepsut.

Zde je několik zajímavostí o Údolí králů:

• Údolí králů se nachází na západním břehu Nilu naproti Luxoru.
• V Údolí králů je pohřbeno mnoho významných faraonů, včetně Tutanchamona, Thutmose II a Ramsese II.
• Údolí králů je jednou z nejpopulárnějších turistických destinací v Egyptě.

Odměna za 12 let úsilí a píle

Hrobku faraóna Thutmose II. objevil tým archeologů vedený Dr. Piersem Litherlandem. Tento objev se uskutečnil po dvanácti letech intenzivního výzkumu v Thébské nekropoli západně od Luxoru.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Egypt Museum (@egyptomuseum)

Galerie THE DESIGN rozšiřuje své umělecké portfolio a navazuje spolupráci s talentovanou umělkyní Michaelou Doležalovou, která vytváří fascinující prostorové instalace. Její nejnovější kolekci světel z ručně vyráběného papíru se sezónními květy můžete zhlédnout na výstavě s názvem Floralis Temple. Slavnostní vernisáž se koná 11. února 2024 v 18:00 v prostorách galerie na adrese Havelská 14, Praha 1. Hudební doprovod zajistí charismatická hudebnice Amelie Siba, která zahraje akustickou verzi skladeb ze svého nového alba. Všichni hosté se mohou těšit na welcome drink, který bude podáván mezi 18. a 19. hodinou.

Světelný design s příběhem

Výstava Floralis Temple představuje unikátní světelné instalace z dílny Jasny, což je umělecké jméno Michaely Doležalové. Tato tvůrkyně se specializuje na interiérové osvětlení z ručně vyráběného papíru, přičemž její tvorba propojuje přírodní materiály, inovace a silný environmentální přesah. Pro Michaelu papír nepředstavuje pouze médium světla, ale také nositel příběhu a projev tvůrčího myšlení. Její světla jsou designována tak, aby harmonicky ladila s prostředím a dodala mu jedinečný a osobitý nádech.

Jasna: Umění recyklace a inovace

Michaela Doležalová, známá pod značkou Jasna, se zaměřuje na design interiérového osvětlení. Její tvorba zahrnuje světelné instalace na míru pro nejrůznější prostory, od restaurací a kaváren přes výlohy a kanceláře až po soukromé rezidence. Kromě zakázkové tvorby nabízí i ucelené kolekce lamp v provedení DIY a Ready to Use. Její lampy z ručního papíru s motivy sezónních květů vznikají v limitovaných edicích od 15 do 30 kusů, což jim dodává punc originality a exkluzivity. V současné době se Jasna soustředí na inovace a vývoj 3D tištěných přípravků, jako je například síto pro výrobu ručního papíru. Tento projekt, který trval více než dva roky, vyústil v novou kolekci Floralis.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Jasna ☆ Michaela Doležalová (@jasna_studio)