Martina (29): Střídavka není to, co chcete

S mým ex to nešlo

Stála jsem v kuchyni a s tlukoucím srdcem jsem sledovala telefon. Čekala jsem na zprávu od Jana, mého exmanžela. Soud nám před týdnem nařídil střídavou péči o našeho pětiletého syna Tomáše a já jsem se s tím těžko smiřovala.

Střídavka znamenala, že Tomáš bude trávit týden se mnou a další týden s Janem. Vím, že někteří rodiče to zvládají bez problémů, ale já se bála. Bála jsem se o Tomáše, o jeho stabilitu a o to, jak se s tím vyrovná.

Jan mi konečně napsal. „Tak co, už jsi se s tím smířila?“ zeptal se s typickým sarkasmem, který mi vždycky tak lezl na nervy.

„Ne, nesmířila,“ odpověděla jsem pevně. „Střídavka není to, co Tomáš potřebuje.“

Jan se rozzuřil. „To si snad nemyslíš, že ti ho nechám jen tak?“ křičel do telefonu. „Tomáš je můj syn a já mám na něj stejné právo jako ty!“

„Vím, že máš,“ odvětila jsem klidně. „Ale tohle není o nás, to je o Tomášovi. On potřebuje jeden pevný domov, ne dva.“

Jan se na chvíli odmlčel. „Dobře,“ zamumlal nakonec. „Tak co navrhuješ?“

Navrhla jsem mu úpravu střídavé péče. Tomáš by měl stálý domov u mě a Jan by ho mohl vídat každý druhý víkend a jeden den v týdnu. Jan nebyl nadšený, ale nakonec souhlasil.

Věděla jsem, že to nebude jednoduché. Jan se s rozvodem těžko vyrovnával a s jeho naschvály jsem počítala. Ale věřila jsem, že tohle je pro Tomáše to nejlepší.

A tak se náš život rozdělil na dva týdny. Týden s Tomášem byl plný smíchu, her a pohody. Týden bez něj byl prázdný a smutný. Ale věděla jsem, že to takhle nemůže jít věčně.

Můj syn mě překvapil

Jednoho dne mi Tomáš povídá: „Mami, víš co? Já bych nejraději byl furt s tebou.“

Srdce mi sevřelo dojetím. „To já taky, miláčku,“ odpověděla jsem a objala ho.

V tu chvíli jsem se rozhodla, že s tím něco udělám. Nebudu se spokojit s tím, že mi Jan bude dělat naschvály a ztěžovat mi život. Budu bojovat za Tomáše a za to, aby měl šťastné dětství.

A tak jsem se znovu obrátila na Jana. „Musíme se domluvit,“ řekla jsem mu. „Takhle to dál nejde.“

Jan se zamyslel. „Víš co?“ odpověděl nakonec.

„Má pravdu,“ zamumlal nakonec. „Máme se domluvit pro dobro Tomáše.“

A tak jsme se sešli a po dlouhých a náročných diskuzích se nám podařilo najít řešení, které vyhovovalo nám oběma. Tomáš bude mít stálý domov u mě a Jan ho bude vídat každý víkend a jeden den v týdnu. Budeme se snažit komunikovat a spolupracovat, aby Tomášovi co nejméně chyběl jeden z nás.

Vím, že to nebude vždycky jednoduché. Ale věřím, že když budeme oba dělat to nejlepší pro Tomáše, tak to zvládneme.

Čas nakonec obrousí ostré hrany

A tak se náš život s Tomášem stabilizoval. Střídavá péče sice není ideální, ale s trochou snahy a kompromisů může fungovat. A to je pro mě to nejdůležitější.

Jednoho dne mi Tomáš povídá: „Mami, víš co? Já jsem teď šťastný.“

A v tu chvíli jsem věděla, že jsem udělala správně.

Fotografie: Photo by cottonbro studio: https://www.pexels.com/photo/woman-in-white-long-sleeve-shirt-sitting-beside-man-in-gray-dress-shirt-4098211/