Poslední opona pro Jana Číhala a Bílé divadlo

Jan Číhal (3. března 1944 – 22. srpna 2024) byl významnou osobností českého alternativního divadla. Narodil se v Křižanovicích u Slavkova a už od mládí ho fascinovalo divadlo. Na gymnáziu v Bučovicích se setkal s hercem Jaroslavem Vojtou a autorkou Marií Majerovou, což ho inspirovalo k dalšímu uměleckému směřování.

Po škole pracoval jako dělník v brněnské Zbrojovce, kde se seznámil s básníkem Janem Novákem a hercem Otou Prajznerem. Tato setkání ho zásadně ovlivnila a nasměrovala k divadelní tvorbě. V roce 1964 se přestěhoval do Ostravy, kde založil divadelní studio ACT a festival experimentálního divadla Generace.

V roce 1982 spoluzaložil Bílé divadlo, které se stalo symbolem českého alternativního divadla. Číhal byl nejen hercem a režisérem, ale také autorem a dramaturgem. Jeho tvorba byla ovlivněna avantgardními divadelními směry a fyzickým divadlem Jerzyho Grotowského. Jeho hry ožívaly v továrních halách, na náměstích, v parcích nebo ulicích – představení, kterým se předlohou staly básně, obrazy a vlastní prožitky.

„Konečně mám to, co jsem potřeboval… Jsem na scéně, jsem na scéně, jsem na scéně… Ale nebude to hra, nebude to hra, nebude to HRA.“

Jan Číhal zemřel 22. srpna 2024 ve věku 80 let. S jeho odchodem symbolicky končí i Bílé divadlo, které vedl a spoluzakládal. Jeho odkaz však zůstane živý v srdcích všech, kteří měli tu čest ho poznat a spolupracovat s ním.

---

Z tohoto obrazu už nikdy neodejdeš
/Honzovi Číhalovi k šedesátinám od Vladimíra Machka/

…Strom nevzpomene dnes
o čem pták zpíval včera…
napadá mě verš Antonína Sovy
Co říci ti k šedesátinám hezkými slovy
když sám umíš tokat jako tetřev
když víš že zázrak vesmíru spočívá vždy ve hře
Ano je to kolotoč
a je to hra
Hráz věčnosti však pojednou se protrhla
Od bran Avignonu
„Ty který lyžuješ“
dostaneš se až k rodnému domu
zpět do Křižanovic
kde před vraty kostela
do dětských nohavic navlékneš anděla
V hospodě U Jana
společnost bujará
z hrobů a z oblak dokonale sehraná
počíhá si na tebe Číhale
ve starých dekoracích
Vždyť sem patříš! Tady konej!

/Vladimír Machek Honzovi Číhalovi o dvacet let později/

Všechno je jinak
Všechno je jinde
Za horizontem událostí
Neuděje se už nový příběh
Ale je tu kolotoč
a je tu hra…
Hráz věčnosti se pojednou protrhla
Všechno je jinak, jinde
Vítáš se vítáš vlastním stínem
I s nespočtem vinoucích se cest
Tam, kde po věky věků
Nebude pro tebe nedostupných hvězd